KLID

Čas od času mám neukojitelnou touhu nemluvit. Nereagovat, odstřihnout se. Náplň většiny hovorů mi přijde banální a hloupá. Nijaká.

Shodou okolností byl dnešek jeden z těch dnů. 

A mně napadla jedna zajímavá věc. (Tedy alespoň v tuto chvíli se taková zdá být, zítra už možná kus své zajímavosti ztratí, když bude kličkovat tunelem všednosti.) 

Došlo mi, že možná tyhle stránky nevznikají proto, aby byly čteny mnoha lidmi. (Což ale neznamená, že by to mé egoistické já nepotěšilo.) Možná, že mám pouze potřebu spojovat obrazy se slovy, a mluvit tak o něčem. 

A možná si někdy vystačím jen s těmi obrazy. Beze slov.

Málem bych zapomněla...

Fotky jsou z mé letní holandské cesty. Protože ty louky oceánu a moře trávy vyzařovaly neuvěřitelný klid.