BISTRO PROTI PROUDU

Asi se shodneme, že sejít se se spřízněnou duší na milém místě, objednat si něco horkého (ideálně s příjemnou vůní kávy) a dlouhé hodiny rozmlouvat o věcech podstatných i nepodstatných, je činnost blízká srdcím nás, kavárenských povalečů.

Jenže...

Jenže někdy je taky hrozně fajn být sám. Sám se svými myšlenkami, knížkou, oblíbeným hrnkem kofeinového nápoje...

Naposledy jsem se takhle zašila v Bistru PROTI PROUDU, vytáhla si životopis Roberta Vana a k tomu si objednala sýrový sendvič a zázvorovo ibiškovou limonádu. 

Ale ze všeho nejraději mám na svých "samotkách" pozorování ostatních lidí. Samozřejmě velmi nenápadné. Většinou. A obzvlášť na takových místech jako je Bistro PROTI PROUDU, protože o zajímavé lidi, kteří jdou tak trochu proti proudu, tam rozhodně není nouze.