MARTIN A TI OSTATNÍ...
S přibývajícím věkem - vím, tohle zní dost vtipně vzhledem k blížící se číslici 19, ale chápete, jak to myslím - pomalu ale jistě odhaluji skrytá kouzla přátelství...
Nebudu lhát, prošla jsem si několika fázemi - i těmi, kdy jsem měla pocit, že žádné přátele nemám a a) je nepotřebuji nebo b) je akutně potřebuji hned teď.
Ale teď mám konečně pocit, že mám to, co chci - pár blízkých přátel, se kterými se můžu smát i plakat, a zároveň svůj vlastní prostor, protože někdy prostě musím být sama.
Jsou skvělí - myslím mí přátelé - a měla bych jim to říkat častěji. (Ostatně nejen jim, ale všem lidem, které mám ráda.)
S některými můžu uronit slzu nad nedostatkem financí nutných k obnovení šatníku, s jinými zas hodiny diskutovat nad smyslem života. S některými protančím (A propiju, ale pššš!) noc v baru, s druhými si posílám pohledy a dlouhé dopisy.
A pak je tu speciální skupina lidí. Lidí, kteří mě inspirují, nabíjejí mě kreativitou a se kterými můžu tvořit.
A víte, co je nejlepší?
Že do té poslední skupiny patří úplně všichni. <3
P. S.: Mám teď takový zvláštní období související s blížícím se odchodem z gymplu. Končí tím jedno velké dobrodružství, během kterého jsem své spolužáky potkávala téměř dennodenně, osm let vkuse. A to si člověk chtě nechtě vytvoří nějaké citové vazby.
P. P. S.: To jen abyste pochopili tyhle citový výlevy.
P. P. P. S.: Martine, původně jsem chtěla článek věnovat Tobě, přeci jen je to Tvoje tvář na fotkách... Odpustíš mi, že jsem tam narvala i všechny ostatní?
P. P. P. P. S.: Ale ten odstavec o inspiraci je speciálně Tvůj.
Nebudu lhát, prošla jsem si několika fázemi - i těmi, kdy jsem měla pocit, že žádné přátele nemám a a) je nepotřebuji nebo b) je akutně potřebuji hned teď.
Ale teď mám konečně pocit, že mám to, co chci - pár blízkých přátel, se kterými se můžu smát i plakat, a zároveň svůj vlastní prostor, protože někdy prostě musím být sama.
Jsou skvělí - myslím mí přátelé - a měla bych jim to říkat častěji. (Ostatně nejen jim, ale všem lidem, které mám ráda.)
S některými můžu uronit slzu nad nedostatkem financí nutných k obnovení šatníku, s jinými zas hodiny diskutovat nad smyslem života. S některými protančím (A propiju, ale pššš!) noc v baru, s druhými si posílám pohledy a dlouhé dopisy.
A pak je tu speciální skupina lidí. Lidí, kteří mě inspirují, nabíjejí mě kreativitou a se kterými můžu tvořit.
A víte, co je nejlepší?
Že do té poslední skupiny patří úplně všichni. <3
P. S.: Mám teď takový zvláštní období související s blížícím se odchodem z gymplu. Končí tím jedno velké dobrodružství, během kterého jsem své spolužáky potkávala téměř dennodenně, osm let vkuse. A to si člověk chtě nechtě vytvoří nějaké citové vazby.
P. P. S.: To jen abyste pochopili tyhle citový výlevy.
P. P. P. S.: Martine, původně jsem chtěla článek věnovat Tobě, přeci jen je to Tvoje tvář na fotkách... Odpustíš mi, že jsem tam narvala i všechny ostatní?
P. P. P. P. S.: Ale ten odstavec o inspiraci je speciálně Tvůj.
Komentáře
Okomentovat